Colours of Ostrava, 11.-12.7., Ostrava Stodolní ul. + Výstaviště Černá louka

Rok se sešel s rokem a Ostrava zas mohla zažít svůj neobvyklý hudební svátek. Colours of Ostrava totiž není festival jen tak ledajaký... Už jen ta lokace. Čert vem, že je to částečně zrovna na (i vám již jistě známé) ulici Stodolní. Umístění festivalu takových rozměrů do centra města nemá však přinejmenším v republice obdoby. Vloni byly ze strany obyvatel, města a všech odpovědných složek života veřejného obavy. Dobré zkušenosti z tohoto prvního ročníku je však úspěšně rozehnaly. Letos se již festival konal za plné podpory města, kraje i Policie ČR. Barvy totiž dnes platí za nejčistší a nejklidnější festival v Česku (přinejmenším ve své váhové kategorii).

Multižánrovost, o kterou se stará hlavní dramaturgyně Zlata Holušová se svým týmem, je vskutku obdivuhodná. V programu se sešly taneční styly s folkem, folklórem, world music, popem, rockem, funky, reggae, ska, blues... Na rozdíl od pověstného dortu kočičky a pejska však z Colours nikoho břicho nebolelo. Vše žilo v nádherné symbióze. Jedno bez problému doplňovalo druhé a tolerance byla cítit na každém kroku. Důraz na ethno hudbu (jak velí tradice v dřívějších Dolnolhotských Bubnech) dodává tomuhle svátku hudby ještě další příchuť, kterou v Česku najdete jen málokde.

Vedle devíti oficiálních scén se do festivalu dobrovolně zapojilo několik barů a klubů na Stodolní, které pak na podporu akce pořádaly vlastní koncerty a parties. Hlavní a největší scénou bylo Spektrum. Nacházela se v lokalitě Stodolní, na prostranství pár metrů za pořadatelským klubem Boomerang. Právě zde vystupovaly ty největší kasovní taháky z tu- i mimozemska. Po otevření hercem a zpěvákem Jiřím Schmitzerem přišel čas na hvězdu největší Gorana Bregoviće a Wedding And Funeral Band. Více než čtyřicetičlenný ansámbl - v čele s Goranem předvedl něco, co je jen stěží popsatelné. Po dvou komorních (až symfonických) skladbách se z hlediště ozvala nečekaně trubka, pak druhá a za chvíli se už diváctvem prodírala celá dechová sekce bandu. Nečekané, originální... Celý dvou a půl (!!!) hodinový program se skládal ze skladeb klidných pohřebních a svatebních (jak název orchestru napovídá), závěrečná třetina pak patřila především známým Bregovićovým filmovým peckám, Kalashnikov nevyjímaje. Páteční program tu uzavřel ugandský písničkář Cohenovského typu Geoffrey Oryema, jehož účast rovněž přilákala nejednoho hudebního fajnšmekra a odborníka.

Druhý den na této scéně patřil většinou komerčnějším záležitostem. Po Divokém Billovi, který si ze svého domovského fesťáku Rock For People přivezl i neoddělitelný slejvák. To byl naštěstí jen jediný problém s počasím za celý víkend. Vlastu Redla a jeho kapelu, která pro tento den jmenovala Tajemný smrad v Karpatech vystřídalo jedno z nejmilejších překvapení celého festivalu britské Oi-Va-Voi. Klezmer v kombinaci s klubovou taneční muzikou fungoval v Ostravě naprosto dokonale. Pak už přišli na řadu Support Lesbiens a mírně zhulení J.A.R. Vrcholem večera na Spektru však byl britský Kosheen. Vystoupení ale bylo nečekaně zkráceno na cca. padesátiminutovku. Kvůli poměrně vážné dopravní nehodě nakonec nebyl schopen do Ostravy přiletět kytarista souboru, kterého kamarádi nechali na londýnském letišti.

Přímo na hlavní ulici ostravské zábavy na scéně Stodolní forum si vedle regionálních hvězd (Banana, Glayzy, Robson...) v průběhu pátku a soboty zahráli např. výteční Sto zvířat, -123 min., Vypsaná fiXa nebo maďarská grupa Korai Öröm. Kousek odsud v pořadatelském klubu na tzv. scéně Boomerang provázela publikum po celé dva dny programem se svým kurzem chování festivalového diváka profesorka Ester Kočičková a byla v té roli úžasná. V sobotu večer pak ještě vystoupila společně s Lubošem Nohavicou. Tahle komorně-bluesová scéna přivítala umělce jako Bengas, Neřež, Ivana Hlase nebo ZVA 12-28 Band, druhý festivalový den pak třeba Pepu Streichla a Míru Kašpara, manžele Havlovy s Američanem Michaelem Deliou, nebo např. F.J.Song, či Daniela Salontaye jen další důkaz stylové různorodosti festivalu.

Ve dvou klubech oblasti (Nebe-Sky a Fabric, kde probíhala už rovněž tradiční Kissmania) se vesele tančilo za podpory několika výtečných českých i zahraničních DJů - namátkou: Pat Heart z Francie, M-Trik a Mos Phat z Německa, Josef Sedloň... Tanečno kralovalo také v Algida Dance stanu (na výstavišti Černá louka), kde vedle zdařilých koncertů kapel Nierika, slovenského Veneeru, Tam Tam Orchestry nebo Nana Zorin vystoupili třeba také Liquid A, DJ Forest + C-lara. Především pak právě Veneer a Nierika byli příjemným překvapením, a to i pro posluchače, kteří sem zabrousili jen náhodou a obvykle podobnou hudbu nevyhledávají.

Nové prostranství velmi vhodné pro kulturní produkce objevili organizátoři ve Farské zahradě na Černé louce. Právě tady situovali scénu, která se podobně jako Redlova kapela jmenovala každý den jinak. V pátek byla věnována především česko-polské kulturní spolupráci a tomu odpovídal i název: Silesia forum. Foru vévodili Létající koberec, výtečná polská roots reggae kapela Tumbao, tradičně skvělí November 2nd a v závěru našlapaná hardrocková grupa Hey s neopakovatelnou charismatickou zpěvačkou Kasiou Nosowskou v čele.
O den později byla scéna zasvěcena sdružení Telepace. Mezi perličky této scény patřili bezesporu Traband, pravé originální moravské ethno zastupující Hradišťan, ale především duši hladící slovenská world muzikální písničkářka Suí Vesan.

Perly největší však v řádcích svého programu skrývala druhá velká scéna Čas (největší na výstavišti). Po otevření stage Kryštofem přišly na řadu především tanečnější záležitosti, kombinované s horkými rytmy (Dub-O-Net, Skyline, Švihadlo, Polemic). V pátečním programu pak naprosto dominovali Ecstasy of St.Theresa. Sled skladeb většinou v ne příliš známých aranžích pak naprosto neuvěřitelně uzavřela píseň Local Distortion, ve které se Katka Winterová rozdováděla tak, že se i Moucha nestačil divit. Bylo poznat, že nelžou, když nakonec prohlásili, že si koncert skvěle užili věřte, že celé hlediště také!

A sobota? Po odpoledních bodech line-upu (např. Ahmed má hlad, Zuzana Navarová & KOA, Francouzky ZikFa nebo Čankišou) přišly na řadu kapely, které to měly do Ostravy nejdále. Te Vaka z Polynésie hrála většinou poměrně "obyčejné" popové a poprockové písničky. To, co je činilo neodolatelnými bylo to "něco" z polynézských kořenů. Když mezi takovéto písně vkládali tradiční bubenické smršti, doprovázené zběsilým divokým tancem tanečníků a tanečnic. Tisícovky diváků, které na to většinou nebyly absolutně připraveny, řvaly nadšením. Ale Zlatka Holušová a spol. měli připraveno ještě jedno eso v rukávu... Izraelská kapela Sheva kombinovala tradiční židovskou hudbu s arabskou a - aby toho nebylo ještě málo to vše s moderními hudebními prostředky. Neuvěřitelná jízda, díky které nejeden na Kosheen zapomněl. Tohle se totiž hned tak nevidí a neslyší. Bez velkého zvolnění v nasazení pak program na této scéně a vlastně také celý festivalový sled vystoupení (nepočítaje Fabric, kde se jelo do 8. hodiny ranní) uzavřely dvě zběsilé bubenické party polské Drum Machina a kopřivnické Údery údy.

Festival navštívilo v průběhu těch dvou dlouhých dní zhruba 15.000 diváků, z nichž asi ani jeden neodcházel zklamán. Soudíme tak alespoň z diskusního fóra festivalu (www.colours.cz), kde drtivá většina diskutujících nešetřila superlativy na adresu pořadatelů. Se shovívavým úsměvem pomineme (jako obyvatelé onoho prapodivného města) překvapení mnohých, že Ostrava je místo, kde se dá žít. Po celou dobu jel program naprosto přesně podle line-upu téměř bez zaváhání. Z programu vypadla pouze pražská kapela Al Yaman, která se až v den svého vystoupení omluvila pro nemoc. Takovou bilancí se mnoho českých festivalů pochlubit nemůže... Pořadatelé už se ale chystají na příští rok. Zatím nebylo oficiálně nic zveřejněno, ale podle kuloárových informací se bude opět na co těšit!

dudyn, alča, strictly blue, trembi a krysa (ov-kluby.net)