Eurion roztančí 15. srpna Smržovku

Praktické informace

11. ročník hudebního festivalu Eurion
Pátek 15. srpna 2003
Sál Parkhotelu Smržovka
Vstupné 190 Kč
Po skončení pojede autobus do Jablonce n. N.
Časový rozpis: 18:00 - 19:00 Wickeda, 19:30 - 20:30 Gothart, 21:00 - 22:00 Jablkoň, 22:30 - 23:30 Haydamaky, 00:00 - 01:00 Irfan Muertes

Rozhovor se skupinou Jablkoň

Odpovídá Michal Němec, zpěvák, kytarista a kapelník Jablkoně.

Odkdy Jablkoň existuje a jaké byly nejvýznamnější mezníky v její historii?
Letos Jablkoň oslaví 25 let činnosti. Nejvýznamnějšími mezníky byl odchod Ingo Bellmanna a později Ivana Podobského. Hlavně pak ovšem revoluce, díky které jsme mohli vyjet ven.

Čtvrt století, to se jen tak nevidí. Dáváte do toho tolik nadšení jako na začátku?
Do hudby určitě (většinou). Nicméně k některým věcem kolem jsem už vlažnější, např. k cestování, nebo k představám krásných zítřků.

Vaše hudba je mezinárodně srozumitelná. Přesto, jak vás přijímá publikum v zahraničí v porovnání s tím domácím?
Venku to zatím stále ještě mají jednoduší, nemusí přemýšlet co to vlastně hrajeme. Důležité je zdali se jim to líbí. A ono líbí.

Vaše nejnovější album Cestující v noci (Indies Records) vyšlo nedávno. Můžete ho trochu popsat?
Patří do řady alb písňových (Malých lesních). Není folkové jako Bláznivá a je pestřejší. Písně jsme aranžovali tak, aby jim to co nejvíc vyhovovalo, nikoliv aby se vešly do nějakého záměru. Na albu je více ženských hlasů, než u nás bývalo zvykem.

Kromě hlasů Zuzany Homolové, Radůzy a Ivy Bittové i herečky Báry Hrzánové. Jak vás napadlo přizvat právě ji?
Jednak je to moje stará kamarádka a druhak jsem si do "Bleděmodrého června" nikoho jiného představit nedokázal.

Jak se stavíte k výtce, že Jablkoň opustila novátorskou cestu a její hudba je tradičnější, přístupnější?
Máme teď v podstatě 3 programy (které se tak různě prolínají): Ten jablkoňsky tradiční (alba 9. vlna, Baba Aga, Machalaj), písničkový (Písničky, Bláznivá, Cestující v noci) a vážnější s J Svěceným (Jablkoň & Svěcený, Symfonic Jablkoň, Mumlava). Zdali je co z toho novátorské, či nikoli, nepovažuji za důležité, dobré - špatné je podstatné. Písničky jsme na velmi dlouhou dobu opustili, takže teď se to trochu dohnalo. Nyní je na řadě album navazující především na Machalaj. Pravda je, že to všechno trochu nestiháme, nicméně nás to baví.

V jakém složení a s čím se představíte návštěvníkům festivalu Eurion?
V tom, ve kterém převážně hrajeme už čtvrtý rok tj. Michal Němec (zpěv, kytara), Martin Carvan (kytara), Johnny Jůdl (baskytara, fagot), Petr Chlouba (bicí, případně ještě akordeon, piáno). Na Eurionu určitě zahrajeme něco z nového alba a samozřejmě také starou dobrou Jablkoň.

Rozhovor se skupinou Gothart

Odpovídá Petko Mijaktić Koláček (zpěv, klarinetino, příčná flétna).

Gothart existuje již poměrně dlouho. Jak a kdy vznikl a jaké byly jeho začátky?
Gothart existuje od roku 1993. Začínali jsme se starou muzikou (středověkou). Zásadní přelom nastal roku 1999, kdy jsme se rozhodli pár bulharských a makedonských písní, které jsme měli v té době na repertoáru, rozšířit na celý program a přibrali jsme do kapely kontrabas.

Dodnes existuje Gothart středověký a Gothart balkánský, což je pro posluchače trošku matoucí. Proč to?
Přechod středověkého Gothartu do balkánského byl (alespoň pro nás) velmi postupný. V roce 1999 byl poměr středověkých a balkánských koncertů asi 10:1. Dnes je to naopak. Uvažovali jsme cca. před 2 lety o novém názvu pro balkánský Gothart, ale v obou formacích jsou v podstatě stejní lidé, takže jsme raději zůstali u starého názvu.

Rakija'n'roll je vtipná definice charakterizující vaši hudbu. Můžete ji trochu rozvést?
Termínem "rakija'n'roll" charakterizujeme to, co vlastně hrajeme. Nejde ani tak o to, že jsme trochu přitvrdili, ale hlavně o postoj, který k naší muzice máme. Hrajeme lidové písně a tance z Balkánu, ale NEDĚLÁME folklór - hrajeme rakija'n'roll. Používáme lidové materiály podobným způsobem, jako se používají jazzové standardy.

Máte za sebou pět desek a chystáte šestou. Kdy ji budete natáčet a kdy vyjde?
Bude se natáčet v průběhu července a srpna a vyjde v září 2003. 4.10. začínáme velký kolotoč okolo desky v "Noci s Andělem" (ČT2) a "rakija'n'roll TOUR" skončí 11.11. ve Švandově divadle v Praze velkým křtem.

Můžeme se na desce těšit na zachycení živé a tepající atmosféry, která je v poslední době na rozdíl od minulosti dobře patrná na vystoupeních Gothartu?
Doufejme, že se to podaří.

Jak často vystupujete a jaké jsou reakce publika?
Záleží samozřejmě na období, ale průměrně 4x do měsíce. Reakce publika jsou naštěstí z 99% velmi kladné. Z našeho webu mi přicházejí většinou takovéto reakce na koncert: "Byli jste pro mne objev. To, co děláte se mi moc líbí". Co se týká reakcí rodilých balkánců - zatím jsme se setkali spíše s lidmi žijícími v Čechách nebo Německu a ti byli velmi potěšeni, že slyší svojí hudbu, i když jsme jí interpretovali my, nebalkánci. Uvidíme, co se bude dít, až vyrazíme přímo na Balkán. Myslím ale, že i na Balkáně žijí tolerantní lidé. :-)

Žijete tak, jak divoká a nespoutaná  je vaše muzika?
Žijeme naprosto nudným, fádním a obyčejným životem lidí středních vrstev. Všichni máme běžná zaměstnání. Tu divokost a nespoutanost si necháváme až na pódium.

Haydamaky

Ukrajinští Haydamaky o sobě dali nejhlasitěji vědět vydáním debutového alba u nadnárodního koncernu EMI (Comp / EMI Ukraine, leden 2002). Stali se tak první ukrajinskou kapelou, která podepsala smlouvu s jedním z pětice nejvýznamnějších světových labelů. Haydamaky spolu hrají v Kyjevě od počátku devadesátých let, tenkrát ještě pod názvem Aktus (to už se k nim přidal i zpěvák Olexandr Jarmola). Od počátku hrají fúzi ska, reggae, punku a ukrajinských lidovek, pro kterou se později z nedostatku jiných škatulek ujal název "karpatské ska". Funguje to skvěle - nad nadupaným rytmickým základem se klenou folklórní melodie z Ukrajiny, Polska, Zakarpatska provázené kromě klasických bicích, kytary a baskytary také akordeonem, trombónem, perkusemi, flétničkami a píšťalami.

Irfan Muertes

Něco ostřejšího na závěr (Irfan Muertes budou Eurion uzavírat). Jedna z nejzajímavějších post-rockových skupin z bývalé Jugoslávie ve složení dvě basy, trubka, bicí a zpěv hraje uhrančivou, repetitivní muziku, ve které uvnitř bublají proudy energie a která prostě musí být nahlas. Irfan Muertes natočili hudbu k experimentálnímu filmu Rhytm 42 (2001).

Wickeda

Wickeda vznikla v Sofii v roce 1998 přejmenováním z názvu Spleen, ve které už od roku 1993 působil zpěvák Erol Ibrahimov. Od té doby stihla natočit tři desky ("Revolution", "That's why, because", "Till here"), několik videoklipů a objet téměř celou Evropu a USA. Jejich taneční ska a reggae je tak rychlé, že Wickedu pro jeho energii a živelnost někteří mají až za metalovou kapelu - není divu, návštěvníkům koncertů jejich tempo, rapující zpěv a dechová sekce (trubka, trombón, saxofon) nedovolí vysadit ani na chvilku.