Hudební srdce tepalo v Ostravě - Colours of Ostrava

Reportáž jednoho Pražáka z jednoho ostravského festivalu. Dolnolhotský buben[1] přesunutý do Ostravy na Černou louku a Stodolní ulice[2] plná lidí potvrdila nejkoncentrovanější pařící místo Čech.

---

Byl to velmi pohodový festiválek. Co festiválek! Velký multikulturní festival! Nadchla mě především volná a uvolněná atmosféra, která v Ostravě panovala. Na tomhle místě nebylo proč se mračit. Ovšem stihnout všechny koncerty na všech scénách by v jednu chvíli znamenalo se rozsedmit. Většinu času jsem pobýval na scéně Buben, která se nacházela v příjemném travnatém prostředí ostravského výstaviště. Tam také podle mě vystupovaly nejzajímavější zahraniční kapely

V pátek se začínalo v šest večer. Zatímco na hlavní scéně Spektrum vedle Bauhausu vyhrával pro popově naladěnější Kryštof[3], na Černé louce se připravovali Tam Tam Orchestra Miloše Vacíka[4] Rozmanitou sestavou bicích nástrojů doplněných kontrabasem, el. kytarou a tančící zpěvačkou vyráběli jednu sambovou palbu za druhou. Samba, rumba, maracatu, cha cha, reggae samba všechno plné energie a radosti. Neznám lepší pozvánku na karneval do Rio de Janeira. Ještě na něj mít :-)

Myslím, že není nutné pouštět na festivalech mezi koncerty reprodukovanou hudbu z pódia jako výplň. Hudba by neměla být výplní. Posluchačovo ucho by si rádo odpočalo a tichem se naladilo na další kapelu. Ta může více vyniknout. Mnohem lepší bylo, když Wendy Zulu[5], který dělal moderátora scény na Černé louce, chodil o přestávce s mikrofonem mezi lidmi a dělal s nimi krátké rozhovory do éteru. Poslouchat rozjeté Ostraváky bylo k popukání :-) Náladička maximálně uvolněná.

Transsylvanians[6] pocházejí z Maďarska a Německa. Jejich název přesně odpovídá tomu, co bych si představoval pod transylvánskou hudbou. Zběsilé, rychlé, skákavé, dokázali rozproudit dosud ještě nepočetné publikum. Rychlé balkánské housle, harmonika, el. kytara doplňované perkusemi a kontrabasem. Na něj hrála žena, která i zpívala. Nemohu si pomoci, ale zpívaná maďarština má krásný melancholický ráz a přízvuk. Energií sršící holohlavý zpěvák/houslista nám předehrával melodie a chtěl po nás, abychom je zpívali. No, představte si, jak zpíváte houslový part a určitě vás to rozesměje :-) To se také stalo.

Program neběžel přesně podle stanoveného plánu. Některé skupiny si přehodily časy vystoupení, některé začaly se zpožděním. Nacpat do tak málo hodin tolik kapel a každou předem nazvučit, je těžký úkol. To se musí nechat. Zvuk byl výborný, každý nástroj byl slyšet a zároveň nepřehlušoval ostatní. Scéna Buben měla pódium střední velikosti a její výkon bohatě dostačoval, aby byla slyšet všude a zároveň se dalo povídat, pokud někdo seděl pod stanem v hospůdce, v čajovně, či jen tak oddychoval na trávě. Čajovny zajišťovala ostravská Čajovna Na Větrném kopci[7] a byly celkem 3! Spousta stánků s ozdobami, prodejna bubnů od Masady[8], čepovaná kofola (druhý den vylepšená kofola s rumem :-) S vlastním stanem jste mohli přespat přímo v areálu. Co víc byste si ještě chtěli přát? Nějakou roštěnku do stanu? ;-) Ostravačky jsou krásné a milé.

Mezi koncerty měly být bubenické workshopy vedle na malé scéně, kde byly také mikrofony a reproduktory. Bohužel se jich hodně zrušilo kvůli časovému posunu a nedělnímu dešti. Jeden však vznikl spontánně. Lidé s bubny to rozjeli, setmělo se a pomalu přišla noc. Postupně se přidávali další a další. Wendy šamansky zpíval, vrněla didjeridoo, lidé tančili... spletitost rytmů kolotala v bezčasovosti.

Na Ghymes[9] je vidět, že jsou stálicí na scéně evropské World Music. Na pódiu měli hafo nástrojů. V další písničce hrál skoro každý na něco jiného. Dostalo se i na cimbál, akustickou kytaru, dva saxofony. Rytmiku udával dunivý buben a melodii klávesy. Opět krásná maďarština. Profesionálové, kteří vědí, jak na to. Nemohli nesklidit skvělý ohlas.

Přišel čas odebrat se na scénu Spektrum, kde už hráli Hypnotix[10]. Trochu nedořešený přístup do Stodolní ulice, kde vchod a východ od sebe byly dost vzdáleny a člověk musel obcházet blok. Hudba z pódia a klubů slyšena v celé čtvrti. Místní obyvatelé prý dostali na vybranou buď zájezd do hor, nebo volnou vstupenku na festival. Zajímalo by mě, co si vybrali důchodci :-)

Hlavní scéna měla masivní a brilantní zvuk. Basy duněly vašimi kořeny a to Hypnotix potřebují. Dali nám skladby z posledního alba Kumah a předešlého Witness of Our Time. Ano skladby. Né písničky, protože jsou to opravdu propracované kompozice. Jejich určitě hudebně nejlepší album Kumah, kde našli ten nejmodernější sound, ale zároveň pro ně specifický, který nehraje žádná jiná kapela na světě. Junglové a dubové rytmy, šaman Bourama s "jogínem" Mohsinem[11]. Postarší energická paní na perkuse, klávesy, el. kytara a spousta mašinek, které dokáží to, co lidé vytvoří v nahrávacím studiu a uloží na CD, přenést na koncert a pustit do vás mnohonásobnou silou kilowattů (lépe snad koní). Videoprojekce rozhodně neobyčejná - i ta je uměleckým dílem (viz videoklip ke stažení na jejich stránkách [10])

Létající koberec bohužel nedorazil, takže jsme byli ochuzeni o jejich sobotní vystoupení i nedělní workshop. Místo nich se objevil na pódiu s bubny Wendy s přáteli. Pro vytrvalce připravil DJ reggae set. V klubech Alcatraz a Fabric na Stodolní se jel house a jungle ještě nějakou tu hodinku po svítání nového dne. Dne, který měl být ještě delší a nabitější, než ten první.

Lidstvo vyspávalo a slézalo se pomalu. Není co divu, program začínal už ve 12 hodin. Brněnské uskupení Tubabu[12] hraje na bubny djembe, kenkeni, sangban, dundun a na balafon tradiční rytmy západní afriky. Skvělá ranní rozcvička! :-)

Slovenští Mango Molas[13] měli smůlu, že jejich vystoupení doprovázel slabý krapot deště, což některé zbabělce zahnalo do úkrytu. Vynahradili si to při svém druhém vystoupení večer, kdy na ně pařily davy na scéně Karpatia Forum (další otevřená scéna přímo ve Stodolní ulici). Milí kluci hrají latinu na spoustu perkusí (konga, malé bicí, darbuka), saxofon, baskytaru a vše zašívají zpěvavými texty ve slovenčině. Rychle a tanečně.

O přestávce jsme se pokusili s Wendym zatančit tanec Slunce a rozhrnout oblohu a zahnat déšť. Sluníčko opravdu vysvitlo. Možná kdyby tančili všichni a né jen 5 lidí, tak by se podařilo oddálit noční bouřku :-)

Přišel jeden z vrcholů. Louka se začínala plnit lidmi očekávajícími budoucí události. Fula Band s frontmanem Omarem Ka[14] možná doufali ve víc vstřícné publikum, ale bylo teprve odpoledne, všichni střízliví, takže rozpohybovat je, bylo těžší. Stálo to za to. Jak spustili, tak hráli celou dobu. Hudba z níž čiší pozitivní náboj beze spěchu plyne, jako brnkání na strunu ve stínu pod stromem jehož větve sahají až na zem. Dredatí hoši, kteří už hrají 11 let, se z nás pokoušeli dostat, co nejvíce reakcí, neboť vědí, že když se člověk zapojí a projeví nadšení, užije si to sám mnohem více. Přesto se jim nepodařilo pozvat místní dívky na pódium, aby si tam zatančily. Čeho se bojí? Je to pocta a úchvatná příležitost ocitnout se na pódiu se skvělými hudebníky, kteří přijeli tisíce kilometrů, za hodinu zas odjedou a už je možná v životě neuvidíte. Bicí, perkuse, klávesy, baskytara, jedna el. kytara hraje melodii druhá riffy a Omar zpívá v barvami hýřícím kostýmu. Nejpopulárnějším pokřikem všech kapel se stává "Ostravááá!", na který odpovídají lidé nadšením.

Po Afričanech nastoupili Indové. Jsou tu opět SENSES[15], kteří nadchli v Praze na RESPECTU[16]. Přijeli ve složení Bapi - zpěv, tabla, Andy - baskytara, a další na bicí, sampler a synthetizér a rozmilá tanečnice. Tradiční rytmy a melodie měli nahrané na záznamu narozdíl od RESPECTU, kde je hráli naživo 2 tablisté, flétnista a banjista. Podařilo se jim získat si publikum už první písní. Strhujícnost jejich hudby je v tom, že dlouhé skladby postupně gradují, přidávají na síle, možná zrychlují a extatické melodie se proplétají začátkem, středem i koncem. Bapi byl nadšen a určitě si vše zopakoval ještě jednou v noci na hlavní scéně. (Chtělo by to nějakého distributora, aby nám přivezl jejich CD)

Orchestr velkých bubnů - Uado Taraban[17] zacouval s kamiónem, odhrnul plachtu, vybalil bubny a začal svůj workshop. Skupina více než deseti Poláků dřevěnými kolíky rozezvučela obrovitánské bubny (průměr i 2,5 metru). Areálem se rozlehl dunivý dusot stovky koňských kopyt. To duchové Slovanů cválali skrz uplynulá století naší dobou. Proskočili kolem a zmizeli v tichu tak tajemně, jak se objevili... Kdo chce, může si je vzpomínkou vyvolat.

Přišla tma. S tmou přišli černoši. S černochy přišla radost. Radost a hravost vyřazující z jejich dlouhých barevných hábitů. Afrika MMA[18] (název znamená "děti Afriky", nebo "afričtí synové") žijí v Berlíně, ale pocházejí z Ghany, Nigérie a Senegalu. Ke svým rodným bubnům nejrůznějších tvarů a názvů přidali západní bicí a hrají už od roku 1990. Jsou ozdobou. Pravou dřevěnou ozdobou, vyřezávanou z tmavého afrického dřeva. K tomu pod pódiem vznikla pravá česká fireshow, a tak si lidé mohli připadat jak při rituálu na černém kontinentě. Jejich hudbě se nedalo odmítnout. Hráli a hráli, zpívali a zpívali, poskakovali a učili nás texty. Lidé byli nadšeni. V poslední písničce mluvili o svobodě a míru pro jejich země. Nevím, jestli jim lidé nerozuměli, ale čekal jsem větší ohlas. Vzpomněl jsem si na rok 89 a naši touhu po svobodě, která pro nás byla to nejdůležitější. Uvědomil jsem si, že jsme zapomněli, jak je každá podpora, byť i jen souhlasné zakřičení, velkou pomocí pro ty, kdo ve svobodě nežijí. Nezapomínejme lidé a kdo si pamatujeme ono výjimečné období našeho národa, kdy stálo za to, být pospolu, připomeňme si ho občas, abychom věděli, díky čemu jsme tady.

Bouřka rozehnala i otužilce. Po zmírnění zbyli vytrvalí na poslední koncert pražských Nyabinghi Warriors[19]. Kluci si zaslouží pochvalu, že to nezabalili rovnou, ale zahráli i pro hrstku lidí pár písniček ve vlhku se špatně vypnutými bubny.

Z přilehlého skladu se ozývalo dunění bubnů a vlnění těl. Party byla pouze pro účinkující a vyvolené VIP (slečny :-). My se odebrali deštivou tramvají ke spánku. Nebylo tu tolik cizinců jako na pražském RESPECTU[16], diváctvo spíše lokální, o to více sepjaté. Koho nebolí lýtka, ten si to pořádně neužil :-) Viva Ostrava! A za rok nashledanou!

---

Stránky festivalu: http://www.colours.cz
Ohlasy lidí na festival: fórum
Fotky z festivalu: fotky

Odkazy:
[1] Dolnolhotský buben
[2] Stodolní ulice
[3] Kryštof
[4] Tam Tam Orchestra Miloše Vacíka
[5] Wendy Zulu
[6] Transsylvanians
[7] Čajovna Na Větrném kopci
[8] Masada
[9] Ghymes
[10] Hypnotix
[11] Mohsin Mortaba
[12] Tubabu
[13] Mango Molas
[14] Omar Ka & Fula Band
[15] SENSES
[16] RESPECT
[17] Uado Taraban
[18] Afrika MMA
[19] Nyabinghi Warriors

Foto: maasha77 (www.zulu.cz)